Jdi na obsah Jdi na menu
 


Názvosloví těla pavouka

Abdomen: zadeček pavouka.
Adult: označení pohlavně zralého jedince.
Bulbus: samčí pohlavní orgán, který se nachází na konci makadel pohlavně dospělých samců.
Carapax: hřbetní chitinový štít hlavohrudi.
Cephalothorax: hlavohruď sklípkana.
Chelicery: klepítka.
Hemolymfa: tělní tekutina pavouků a hmyzu.
Holenní hák: háčkovité nebo tyčinkovité výběžky z holeně předních končetin, které slouží k přidržení samice při páření. Toto vybavení mají především američtí samečci.
Larva: první stádium mláděte.
Pedipalpy: viz. Makadla.
Makadla: článkované ústrojí vedle klepítek.
Spermatická pavučina: pavučina, kterou dospělí samci tkají, aby na ni připevnili kapky spermatu.
Spermatéka: část samičích pohlavních orgánů, která slouží k uložení spermatu.
Sternum: prsní štít na spodní straně hlavohrudi.
Stridulace: vydávání zvuku pohybem určitých částí těla (např. klepítek) o sebe.
Subadult: vývojové stadium, dosud ne pohlavně zralého, dospělého jedince.
Tibální hák: viz. Holenní hák.

 

------------------------------------------------------------------------------

Araniella cucurbitina

(Clerck, 1757)

 

Český název tohoto krásného pavouka je Křižák zelený. Má několik synonym ke svému názvu (Araneus cucurbitinus, Epeira cucurbitina, Miranda cucurbitina). Jedná se o nejhojnější druh křižáka. Tento druh patří k těm, které byly převedeny do nově vytvořených rodů. Jedná se o pavouka velkého 5-7 mm (0,1), hlavohruď je zbarvená do hněda, zadeček má žlutozelený, na kterém se nachází 4 páry černých teček. Staví si oproti jiným křižákům velmi malé sítě, okolo 10 cm. Lokality, které jsem zkoumal (novoborsko, okolí České Lípy, Novosedlo) žije tento druh velmi hojně. Mohu potvrdit výskyt v nadmořské výšce 400 m.n.m v mírně vlhkých až vlhkých, mírně zastíněných lokalitách (Žandovsko-Novosedlo). Staví své sítě v listech rostlin na loukách, na listnatých stromech či keřích, ale také v otevřených stavbách. Pavouk loví malý hmyz, který se většinou zachytí do jeho sítě.

 

Text a foto: Michal Toráň

www.arachnomania.com

www.arachnomania.cz

 

Použitá literatura: Jan Buchar, Antonín Kůrka - Naši pavouci, Academia Praha 2001, Jan Buchar, Vlastimil Růžička – Catalogue of Spiders of the Czech Republic, Peres Publishers, Praha 2002.

Obrazek

Obrazek

------------------------------------------------------------------------

Křižák pruhovaný

(Argiope bruennichi) – (Scopoli, 1772)


Ještě před pár lety skoro nikdo tento druh křižáka neznal. Dnes ho zná každý a skoro každý se s ním i osobně setkal. Já jsem se poprvé setkala se samičkou křižáka pruhovaného v září v roce 2006 na zahradě na Českokrumlovsku. Samice, která měla postavenou pavučinovou síť u zdi domu, mě na první pohled upoutala svojí velikostí a hlavně barevným pruhováním. Při další návštěvě zahrady jsem nalezla na stěně domu vaječný kokon podobný makovici. Letos, od července do poloviny září, jsem pozorovala již okolo desítky samiček.


Samice Argiope bruennichi požírající kořist.

Tento 1,5 až 2 cm (hlavohruď a zadeček) velký pestře zbarvený pavouk z čeledi křižákovitých (Araneidae), původem ze Středomoří, zdomácněl také v České republice. Ještě před 50 lety byl ve střední Evropě vzácný, vyskytoval se jen v teplých oblastech Porýní a izolovaně v oblasti u Berlína. Roku 1991 byl objeven i u nás v Milovicích u Nymburka. V posledních letech je v České republice velmi rychle expandujícím druhem a dnes je hlášeno mnoho stovek lokalit výskytu. Vyskytuje se už téměř plošně. Mnoho lidí bylo překvapeno, když se na louce nebo zahradě setkalo s tímto druhem křižáka. Na první pohled upoutá svým nezaměnitelným zbarvením. Na zadečku má příčné nepravidelné tmavě žluté, světle žluté a černé pruhy. Hlavohruď má porostlou hustým lesklým stříbřitým chloupkováním. Nohy jsou také příčně pruhované, světle žlutě a černě, a jsou porostlé řídkými dlouhými černými chlupy. Spodní strana zadečku je hnědá se dvěma výraznými silnými podélnými žlutými pruhy. Spodní strana hlavohrudi je též hnědá a uprostřed je jeden silný podélný žlutý pruh. Většinou si všimneme pouze samičky, která je barevnější a mnohem větší. Samec je velký pouze 4–6 mm a často ho přehlédneme. Samečka se samičkou pohromadě můžeme vidět pouze při páření.


Kokon Argiope bruennichi.

Každého, kdo tohoto křižáka viděl, určitě také napadlo, zda to není jedovatý pavouk, na první pohled tak působí. Nemusíme se ho bát, jedovatý pro člověka není, má jen slabý jed, který používá k usmrcení kořisti. Nejčastěji se vyskytuje na slunných mokrých loukách s nízkou a řídkou vegetací nebo na zahradách. Velkou kolovou síť z paprsčitých vláken spřádá těsně nad zemí, nejčastěji mezi bylinami. Síť nebývá kolmá k zemi, svírá se zemí úhel asi 45°. Má 20 až 30 cm v průměru a vyznačuje se svislým pruhem husté klikaté pavučiny tzv. stabilimentem. Podobný druh stabilimenta má u nás pouze drobnější druh křižáka, křižák vířivý.


Samice Argiope bruennichi.

Stabilimentum je vysoce rafinované maskovací zařízení. Pavouk, který se stále zdržuje na bílém terči mezi oběma díly pásky, v případě rozrušení rychle rozkmitá síť, takže se kořisti naskytne jen rozmazaný tmavě a světle pruhovaný obraz. V něm se obrys pavouka naprosto ztrácí. Je-li však pavouk znepokojován dále, spustí se ze středu pavučiny k zemi, kde chvíli nehybně setrvá, než se opět vrátí na střed sítě.


Spodní partie samice.

Hlavním zdrojem potravy křižáka pruhovaného jsou kobylky a jiný hmyz. V červenci probíhá páření, bez pářícího vlákna, tím se odlišuje od ostatních druhů rodu křižáků (Araneus). Samec se opatrně přibližuje k samici sedící ve středu sítě za stálých cukavých pohybů předních nohou signálním vláknem. Když má samice chuť se pářit, trochu oddálí tělo od sítě a dovolí samci vlézt do prostoru mezi síť a samici, a v poloze, kdy jeho spodní strana je naproti břišní straně partnerky, zavede makadlo do pohlavního otvoru samice. Po spojení nebo dokonce během něho ve většině případů samice samce uchopí, usmrtí a vysaje. Jen ve vzácných případech se mu podaří útěk, většinou za cenu ztráty nohy. Samice v srpnu až září upřede 2 až 3 velké kulovité kokony. Před utvořením kokonů večer opustí svou síť a v noci začne tkát nejdříve řídkou pavučinu a potom masivní pavučinový váleček podobný zátce. Z pohlavního otvoru vypustí kapku tekutiny, do které naklade vajíčka. Potom obalí vajíčka vrstvou hladkých bílých a hnědých načechraných vláken a nakonec vše pokryje vnějším obalem z pergamenovitého přediva a kokon, podobný makovici, připevní vlákny k vegetaci. V jednom kokonu je až 400 vajíček. Kokon poblíž sítě hlídá. V kokonu se prvním rokem líhnou nymfy, které zůstávají však po celou zimu uvnitř kokonu. Nymfy jsou před zimou chráněné vatovitým předivem. Po přezimování se nymfy v kokonech vyvinou v malé křižáky. Koncem jara se mladí křižáci prokoušou pergamenovitým obalem a zdržují se pohromadě poblíž. Druhý den se svlékají a rozptylují do okolí. Vylézají na rostliny a vypouštějí vlákno, které se vznese do vzduchu a odnáší sebou i malého křižáka. Tímto způsobem se pavoukům daří osídlovat i vzdálená místa.
Uvidíme, zda se místa výskytu tohoto pavouka budou nadále rozšiřovat na sever. Určitě tento druh křižáka zaujme nejen milovníky pavouků a fotografy.

Použitá literatura a zdroje:
www.xs4all.nl, www.aracnofilia.org, www.natur-lexikon.com
Heiko Bellmann, 2004: Pavouci
Vladimír Motyčka, 2006: Fauna a flóra středomoří

text a foto: Renata Jindrová, Michal Toráň
--------------------------------------------------------------------------------------

Křižák podkorní (Nuctenea umbratica)

Obrazek


(Clerck, 1757)
Charakteristika: Pavouk z čeledi křižákovitých (Araneidae) s tělem dlouhým až 1,5 cm (samičky). Samečkové jsou menší než samice, mají okolo 0,8 cm. Zbarvený je hnědě nebo černě, na vrchní straně zadečku má nevýrazný vlnitý světle ohraničený obrys, uvnitř kterého je několik tmavých skvrn. Tento druh nemá na zadečku tak výraznou kresbu jako jiní křižáci.

Další jména: Walnut Orb-Weaver Spider.

Stav: Hojný druh.

Výskyt: Evropa, západní Asie.

Prostředí: Často poblíž lidských obydlí, na zdech domů, ve sklenících apod. Staví si na různých místech velkou excentrickou pavučinovou síť. Na kořist číhá uprostřed sítě nebo častěji v v
úkrytu u sítě, který je spojen s pavučinou signálním vláknem. Pozorovat můžeme křižáky podkorní po celý rok.

Potrava: Různý hmyz.

Aktivita: Především za soumraku.

Zajímavosti: Na světě žije okolo 4000 druhů z čeledi křižákovitých (Araneidae), u nás jich žije asi 50 druhů.


Text a foto: Renata Jindrová

--------------------------------------------------------------------------------

Křižák obecný (Araneus diadematus)

Obrazek


(Clerck, 1757)
Charakteristika: Délka těla samců je 5–13 mm, samice jsou podstatně větší, 7–20 mm. Zbarvený může být od světle po tmavě hnědou, šedohnědé či rezavé s bílými skvrnami ve tvaru kříže na vrchní straně zadečku.
Pavučinu si křižák přede těsně nad zemí. Síť je dvourozměrná kolová, složená z paprsčitých vláken (25–30 vláken v rozestupu 12–15 stupňů) směřujících do středu. Přes paprsky vedou lepkavé spirály. Pavučina mladých pavouků je hustší. Pavouk síť denně obnovuje. Starou pavučinu před stavbou nové sežere. Většinou číhá na kořist uprostřed sítě či v úkrytu (s otvorem naspodu), který je spojen se sítí signálním vláknem. Když pavouk chytí kořist, nejdříve ji omotá hedvábným vláknem, aby ji upoutal, pak kořist kousnutím usmrtí a poté úplně zabalí do vláken, protože ne vždy ihned kořist sežere.

Stav: Všude hojný. Není nijak chráněn, přesto má pozitivní ekonomický význam pro člověka, živí se hmyzem a tak reguluje jeho počet.

Prostředí: Na okrajích lesů, na loukách a zahradách. Dospělé pavouky lze vidět od června do října.

Rozmnožování: V srpnu dochází k páření. Samec nejdříve upřede speciální „signální“ vlákno k síti samice a cuká s ním pomocí svého těla. Samice má podle těchto specifických signálů poznat samce od kořisti. Samice snáší vajíčka do hedvábného kokonu, který maskuje kousky rostlin či ho zahrabává do padanky. Velikost zámotku je přímo úměrná velikosti samičky, ale ne počtu vajíček. Samička několik dní zůstává u kokonu a v případě potřeby ho opraví. Malí křižáčci se vyvinou za několik měsíců, na jaře z kokonu vylézají. Mladí pavouci uvolní ze snovací bradavky hedvábné vlákno, pomocí kterého se nechají unášet větrem.

Text a foto: Renata Jindrová

--------------------------------------------------------------------------------

Skákavka pruhovaná (Salticus scenicus)

Obrazek


(Clerck, 1757)
Charakteristika: Pavouk dlouhý 5–7 mm, je černobíle příčně pruhovaný. Má zavalité tělo a nápadně krátké nohy. Čtyři velké oči jsou umístěny v řadě na čele, za nimi v druhé řadě jsou 2 menší oči a za nimi v třetí řadě jsou ještě další 2 oči. To umožňuje pavoukovy pozorovat pohyb kořisti, aniž by hýbal svým tělem. Samečkové mají velké chelicery. Tato a další druhy skákavek jsou pojmenovány podle způsobu lovu a to skokem. Upoutá nás svým „skákavým“ pohybem.

Stav: Hojný.

Prostředí: Můžeme ho pozorovat na slunných a bezvětrných stěnách domů a na kamenech. Často tohoto pavouka najdeme v dubových lesích a na suchých loukách. Při chladném počasí se ukrývá v pavučinové rource.

Rozmnožování: Samička upřede hedvábnou buňku, do které naklade vajíčka. Buňku uloží mezi rostliny, do mechů, na kůru, do štěrbin či spár. Vajíčka samice hlídá až do vylíhnutí.

Potrava: Skákavka se nejdříve plíží ke kořisti a pak na ni asi z 1 cm vzdálenosti bleskově skočí. Kořist ihned kousne a vpustí do ní jed, to kořist usmrtí. Pro lov využívá toho, že dobře vidí, proto také loví převážně ve dne a hlavně za slunečného počasí. Zajišťuje se hedvábným pojistným vláknem, aby nemohla při chybném skoku na kořist spadnout. Živí se hmyzem, larvami. Často uloví větší kořist, než má velikost vlastního těla.

Aktivita: Hlavně denní.


Text a foto: Renata Jindrová

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA